230 let Stavovského divadla v Praze. Tvůrčí potenciál scény v evropském kontextu

21.4.2013 uplynulo 230 let od zahájení provozu ve Stavovském divadle v Praze. Tato scéna zaujímá v divadelních dějinách Prahy mimořádné postavení. Byla prvním divadlem v českých zemích, jemuž zakladatel a stavebník hrabě František Antonín Nostic svěřil osvícenské poslání divadla jako instituce sloužící k povznesení a výchově národa. Tuto úlohu měla plnit jak ve prospěch německého, tak českého obyvatelstva Prahy, a to pěstováním vícejazyčného repertoáru činoherního a operního.

Před 200 lety, v dubnu 1813, byl na místo operního ředitele Stavovského divadla angažován Carl Maria von Weber (1786–1826). Působil zde tři roky. Pod jeho vedením byla uvedena pražská premiéra Beethovenova Fidelia (1814), nastudoval zde světovou premiéru opery Faust Louise Spohra (1816) a také díla českých skladatelů, např. Jiřího Antonína Bendy (Medea, 1813) nebo Jana Josefa Röslera (Elisene, 1815). V novinách, časopisech a ve své rozsáhlé korespondenci pravidelně komentoval pražský kulturní a společenský život.

Obě historické události poskytly unikátní možnost připravit k této příležitosti setkání odborníků. Přesně ve dnech, kdy bylo Stavovské divadlo zasvěceno divadelnímu provozu (18.-21.4.2013), prezentovali účastníci konference své poznatky přímo na historickém místě, kde se dějiny Stavovského divadla odehrávaly. Odborné setkání výrazně oživilo mezinárodní víceoborovou spolupráci a přátelská atmosféra konferenece přispěla k navázání nových osobních a pracovních kontaktů.