Některá velvyslanectví působí stroze, což rozhodně není případ pražského Lobkovického paláce, kde sídlí německá ambasáda. V barokní budově se psaly dějiny, a tak sem proudí zástupy německých školáků. „Jsme takové malé muzeum,“ směje se velvyslanec Detlef Lingemann. Porýňan ostatně na svou úřadovnu nedá dopustit. I když se teď místo na berlínskou Sprévu z okna kanceláře dívá do Petřínských zahrad.
Dějiny nejsou zbraň. Touto větou končí deset let staré prohlášení Česko-německé komise historiků. Téma minulosti už v našich vztazích nehraje velkou roli. Co je tou zbraní dnes? Pojem zbraň považuji v tomto kontextu za nevhodný. Chápu tak i prohlášení komise, které je myšleno smířlivě. Vztahy Německa s Českem jsou výborné, pěstujeme úzký dialog na všech úrovních, což ukázaly nedávné návštěvy kancléřky Angely Merkelové a ministra zahraničí Guida Westerwelleho v Praze. Kontakty fungují výborně i v jiných oblastech – vzájemná obchodní výměna přesahuje 65 miliard eur, velmi intenzivní jsou vztahy v kultuře a výměně mládeže. Rozvíjejí se i kontakty mezi městy a obcemi. Bilance našich vztahů je za posledních dvacet let výtečná a opravdu nevím o nikom, kdo by vytahoval nějaké zbraně.
Přesto existují sporná témata – třeba přístup k využívání energie z jádra nebo fiskální pakt EU. Nachází Česko v těchto oblastech s Německem společnou řeč? Výborné vztahy se osvědčují právě v tématech, kde mají oba partneři rozdílné názory. Úkolem politiků je najít přátelský tón a pokusit se hledat společná řešení – a přitom respektovat pozice toho druhého. O to se jak Německo, tak Česko právě ve věci atomové energie a fiskálního paktu EU snaží. Tam se navíc ukázalo, že mezi našimi zeměmi v podstatě panuje velká shoda.
Rozdílné názory ale vedou k hospodářským těžkostem. Když se na severu Německa naplno rozjedou větrné elektrárny, Česko stojí před blackoutem. Myslíte, že se dá nalézt nějaké celoevropské řešení?Otázku výstavby distribučních sítí řeší jak politici, tak experti. Bylo to také tématem při kancléřčině návštěvě Prahy. Dobře si uvědomujeme, že nové sítě musejí být vybudovány relativně rychle a důrazně k tomu úkolu přistupujeme.
Kromě politických témat patří mezi vaši práci také sledování malých projektů v regionech. Máte pocit, že v příhraničí funguje leccos lépe než ve velké politice? To je spíše otázka na starosty měst a obcí. Záleží vždy na tom, jestli jsou ti lidé iniciativní a jestli si na druhé straně hranice najdou partnera. V březnu jsem byl v Horním Falcku a tam jsem měl možnost vidět zcela konkrétní příklady příhraniční spolupráce na komunální úrovni. Navštívil jsem školku, kde se malé děti formou hry seznamují s češtinou. Existují společné kulturní projekty, lidé tráví volný čas i za hranicemi. Potěšitelná jsou také četná partnerství měst. Ti lidé se vzájemně navštěvují a pořádají společné výlety. To vše jsou zcela konkrétní věci, které vznikají, když starostové na obou stranách hranic dají hlavy dohromady a přemýšlejí, co mohou společně podniknout a kde využít synergie.
Na tom všem mě fascinuje, že dobré sousedství není jen heslo, lidé ho zcela konkrétně prožívají. Opravdu se dívají k sousedům přes hranici a domlouvají se na společných věcech.
Česko-německý fond budoucnosti minulý měsíc uvolnil další milion eur na společné projekty. Nabízí se kacířská myšlenka, zda je takový způsob financování nutný. S Polskem ani se Slovenskem žádné fondy pro budoucnost nemáme… Fond budoucnosti se o rozvoj česko-německých vztahů velmi zasloužil. Když jsem zmiňoval tu samozřejmost, s níž vzájemné komunální projekty vznikají, je třeba si uvědomit, že před patnácti lety, kdy fond vznikl, nebylo něco takového běžné. K tomu zmíněný fond velmi napomohl a já si jeho práce velice cením. (celý rozhovor)