Vladimír Holan: Sebrané spisy, svazek 9, Lyrika VI: 1961-1965 a doprovodná hudební čtení

U příležitosti vydání 9. svazku sebraných spisů Vladimíra Holana, jejichž publikování ČNFB podporuje od roku 2003, byla uspořádána řada hudebních čtení. Nový titul dvojjazyčné edice, koncipované do 14 svazků, obsahuje Holanovy básně z let 1961-1965, které básník psal ovlivněn operací s podezřením na rakovinu slinivky. O německý překlad se postarala Věra Koubová.

Pražský básník Vladimír Holan (1905-1980) psal nejen básně neobyčejně muzikální, ve své tvorbě se také nechával hudbou velmi intenzivně inspirovat. K jeho nejoblíbenějším skladatelům patřili Mozart a Janáček. O Mozartovi napsal: „Považuji W. A. Mozarta za největšího hudebního skladatele [...]. Mozart – toť zjev univerzální.“

Ve velmi rozdílných fázích své tvorby, konkrétně v letech 1937 a 1963, Holan Mozartovi věnoval vždy celý básnický cyklus. „Mozartiana I“ obsahuje jeden z nejosobitějších textů v celém Holanově díle, a sice poetický protipól zhudebněné básně: přetextování absolutní hudby, konkrétně Mozartova „Adagia h moll“. Holanovo „Adagio h moll“ je na první pohled divoce působící lyrická fantazie, ve skutečnosti však přesně odpovídá jemné Mozartově partituře.

Neobyčejně úzké spojení slova a hudby v básníkově díle posluchačům v rámci hudebních čtení zprostředkoval freiburský klavírista Gilead Mishory a oba překladatelé Holanova díla – Urs Heftrich a Věra Koubová. Vrcholem programu s názvem „Holan – Mozart – Janáček: Pražská poezie a její inspirace hudbou“ bylo provedení „Adagia h moll“ jako melodramatu. Čtení bylo prezentováno v pěti městech: v Lipsku, Augsburku, Praze, Berlíně a v Řezně, čtení v rámci Lipské veletrhu se těšilo takovému zájmu, že se do sálu nedostali všichni posluchači. K tomu jistě přispěla i aura místa konání: čtení se uskutečnilo v Bachově archivu a Gilead Mishory hrál Mozarta a Janáčka na kladívkový klavír. U Mozartových kompozic to nebylo nic neobvyklého, v případě Janáčka se však zřejmě jednalo o premiéru.