U zrodu Fondu budoucnosti stála Česko-německá deklarace a stejný dokument otevřel cestu k tomu, aby v pořadí prvním a nejdůležitějším úkolem nově vzniklé organizace byla snaha prospět těm, kdo byli postiženi nacistickým pronásledováním. Již na své úvodní schůzi proto správní rada schválila projekt humanitární pomoci pro oběti nacionálně socialistického násilí, tzv. sociální projekt.

Projekt vypracovali a předložili přímo představitelé přeživších obětí sdružených v Českém svazu bojovníků za svobodu a Federaci židovských obcí. Tím bylo zaručeno, že způsob odškodnění bude odpovídat jejich skutečným potřebám. Smyslem humanitární pomoci bylo poskytnout přímou finanční podporu žijícím obětem nejtvrdších represí – vězňům nacistických koncentračních táborů, káznic a jiných vězeňských zařízení, stejně jako těm, kdo se před pronásledováním ukrývali v nelidských podmínkách. Platbu mohli obdržet občané ČR či bývalí občané Československa jakékoli národnosti s bydlištěm i mimo ČR, pokud nebyli do té doby odškodněni na základě německého zákonodárství.

Na tento účel bylo v souladu s deklarací vyčleněno 90 milionů německých marek, tedy většina prostředků, které fond obdržel od obou vlád. Projekt byl rozvržen na deset let. To znamenalo, že oprávněným osobám byla každoročně vyplácena částka, kterou mohly vynaložit podle svých potřeb a vlastního uvážení na zlepšení své sociální a zdravotní situace.

První splátku v rámci tzv. sociálního projektu obdrželo v roce 1998 více než 7000 osob, poslední splátku si v roce 2007 převzalo 3500 tehdy žijících obětí nacismu.